Dnes jsme strávili dopoledne opět rovnáním linie chodidel v souvislosti se sedacími kostmi, opět jsem zažívala klasické základní ásany na novo a jakobych je dělala poprvé :) Můj osobní hit v Trikonasaně, který už jsem sice dřív slyšela, ale opět mi tu pomohl, je horní zadek ke střednímu - jakkoliv se to zdá nemožný, cítím super úlevu v bedrech :) Pak předklony, skvělá práce na sakroiliakálním spojení v Janu Sirsasaně ve spojení s dalšími rotacemi, a postupně mnoho průprav na Parsva Bhakasanu (vrána stranou), se kterou jsme sekvenci zakončili, s kupodivem jsem ji zvládla relativně stabilně i na levo, což je moje slabší strana, oslabená ještě bolestí v lokti, a takhle dlouho jsem v ní asi nikdy nebyla :D ale zatím je to hodně povrchní provedení, jako když se dítě učí chodit.
To je rozdíl v praxi ásan, které praktikujeme již dlouho, a které krátce: buď máme kompletní kontrolu nad tím co děláme, bez velkého úsilí ladíme, s dostatečným prostorem v mysli pro pozorování, klidný dech a rozšíření vědomí, pohled ustupující dozadu, nebo jsme v návalu techniky, úsilí, zvýšeného dechu, valíme bulvy z očních důlků a v očích smrt kam každou chvíli můžeme přepadnout :D :D :D
Opět skvělé průpravy ve stoji na hlavě, stejně jako do nás sázela Abhijata na konferenci, a celkem rychlé výměny z a do Eka Pada Sirsasana (jedna noha nahoře ve stoji na hlavě).
Odpoledne Jayne věnovala pranayama Brahmárí. Jemně jsme se rozdýchali v leže, pak pracovali na třech variantách v Sukhasaně, s různými kombinacemi Jalandhara bandhy (hrudník přitažený k bradě, ne brada k hrudníku :) a hlavy a nakonec ve Vírásaně a opět v leže. Miluju tenhle typ pranayama, jakoby se ho duše i mysl nemohli nabažit, ale moje tělo v sedě dosti úpí, chce to domácí praxi. Dokázala jsem držet bdělou přítomnost a focus. Hlavním bodem soustředění samozřejmě v pranayama byla schopnost udržet hrudní kost směrem nahoru, stoupat vzhůru. Geeta učí, že těsně na hrudní kostí je místečko asi o velikosti palce, kde je sídlo naší duše, našeho vnitřního Já (inner Self), Purusha. Pokud pořád klopíme hlavu, a kolabujeme v hrudi (i můj případ) schováváme své já, nemůže se projevit a ukázat se. Je třeba i např. v předklonech, aby naše vnitřní Já šlo dopředu, aby jsme ho nechali se nám ukázat a projevit.
Instrukce vedou k tomu, abychom byli v přítomnosti, a uvědomovali si sebe.Když jsem přítomná, mohu si uvědomit, že se zakláním a zkorigovat. "Alignment is englightenment". Vyrovnávání a uvádění do souladu především s duší, s kosmem. Je třeba držet bdělost a přítomnost.
Namaste
Jana, Birmingham, 28.12.2014
