Terapie v Iyengar Yoze: „Vaším úkolem je přivést studenta na cestu yogy“

Autorka: Stephanie Quirk
Zdroj: Iyengar Yoga National Association of the United states
Překlad: Jana Chadimová 01/2013

Hovoříme-li o terapeutické yoze, svádí to předložit výčet všech ohromých věcí, které terapeutická yoga dokáže. Co umí uzdravit, co zklidnit, nebo vybudit. Vím, že to zajímá hodně lidí a ukazuje to na velký zájem v této oblasti. Terapeutická yoga je tedy často chápána a vnímáma pouze na úrovni fyzických neduhů. Myslela jsem, že bych mohla vést tento rozhovor tak, aby byl zajímavější a zdůraznil, že terapie je ve skutečnosti prospěšná pro všechny v Iyengar Yoze;  pro učitele, stejně jako pro studenta či pacienta.

Lidé si často myslí, že hodina terapeutické yogy je pouze pro ty, kteří nemohou nebo by neměli navštěvovat běžné lekce (general classes). Tito lidé přichází s různými nemocemi, komplikacemi, či fyzickými omezeními a je jim doporučeno navštívit lekce zdravotní yogy (z angl. orig. medical class). Tyto lekce sepovažují za ne „pravou yogu“, ale něco, co se jim nabízí v takové podobě, aby to pro ně bylo zvládnutelné. Ve skutečnosti, lidé navštěvující medical lekce jsou do yogy uvedeni způsobem, který máme následovat my všichni.

Hned od začátku naplňuje jejich praxe cíle yogy (viz Yoga Sutry I.2,3,4,5, a II.1). Toto je klíčové, aby jim to pomohlo zredukovat zdravotní strasti a přivedlo je ke snížení rušivých pohybů ve vědomí (vědomím myslím celkovou manifestaci vědomí: orgány akce, smysly vnímání, prvky a tanmatry, mysl, inteligenci, „já“ství a dovnitř se pohybující smyslovosti). V lekci terapeutické yogy se toto všechno provádí skrze různá stažení, napravování, protahování, nastavení rovnováhy, srovnání do linie, či integraci. Všechny tyto kvality jsou přítomny v sadhaně (praxi), do které je pacient uveden. I když již udělal první krůčky na cestě yogy, tak stejně jako všichni ostatní praktikující ještě musí vykonat dlouhatánskou cestu. Má však to štěstí, že už na tu cestu vykročil.

Další osoba, která se účastní procesu je učitel yogy. Když školím učitele, musím si uvědomit tu ohromě důležitou roli, kterou v Iyengar yoze terapie hraje. Školím je k tomu, aby nebyli instruktory skupin,  ačkoliv vyučovat efektivně je skvělá dovednost, ale školím je, aby vedli studenty a pacienty na cestě tak, aby se probudili a otevřel se jim jejich vnitřní obsah: dech, orgány, energie a mysl. Aby jejich studenti/pacienti procitli skrze „kriticky“ správný přístup yogových pozic a pranayamy. Vše musí fungovat, jinak se výsledky odrazí přímo na už tak oslabeném a narušeném pacientovi.

V terapeutické situaci, skrze upaya-kausalam  (dovednostní prostředky v osvobozující technice), se žák setkává s učitelem blíž a blíž pravé podstatě yogy, a vzájemně se učí jeden od druhého. Díky potřebě pacienta kvalitně pracovat a rozvíjet se za účelem zvládnutí vnitřních rušivých faktorů a díky efektivnímu vedení učitele se oba přibližují ke skutečné praxi.

Tento sdílený prožitek je nádherný výsledek terapeutického přístupu v Iyengar yoze. V jakékoliv terapeutické lekci musí lidé spolupracovat společně. Je to náročná práce. Často jsou potřeba asistenti. Je to komunitní aktivita.  Aby se studenti učili, povzbuzuji je, aby si společně opakovali látku, kterou jsme probírali na mých workhopech. Často mi učitelé dávají feedback jak moc toto oceňují, a jak zjištují, že každý z nich si vybavuje a zaměřuje se na jiný aspekt práce. To, že si látku společně opakují jim dává širší vhled do prožívání „pacienta/učitele“. Toto také navíc doplňuje studium a je mimo obvyklý model výuky yogy.  Většina učitelů se zpočátku učí od druhých učitelů, a pak se začnou učit sami. Na západě se stává příliš často, že nový učitel opustí svého učitele, aby rozjel vlastní kariéru, a tím odstoupí od bohatství možností dalšího studia a vzdělávání se. Zde, studujeme-li terapii, se učitelé vrací znovu a znovu, aby se učili. Učí se jeden s druhým a sdílí informace, zápisky a zkušenosti. Toto sdílení se děje díky tomu, že terapie jako studium se neprovádí s učitelem, který je izolovaný na podiu. Každý musí spolupracovat. Při studiu či výuce terapie zde neexistuje něco jako „v izolaci“, dokonce i na velmi vysoké úrovni. Místo toho je to neúnavný proces dávání ostatním, stejně jako to vidíme s naším učitelem (pozn. panem Iyengarem).

Richard Jonas: Řekla byste více o Vašem tvrzení „Terapeutická yoga je skutečná Iyengar yoga“?

Stephanie Quirk: Terapeutická yoga často přichází v přestrojení za alternativní zdravotní terapii, paralelně s modelem medicíny. Je opěvována pro schopnost vyléčit nemoci a choroby. Učitel může udělat tu chybu, že se bude schovávat za roli doktora. Tento způsob náhledu má tendenci vést k tomu, že učitelé často vyhledávají pouhé seznamy pomůcek a sekvencí. Je to jako chtít léky na předpis na vyléčení nemoci. Nicméně učitelé by takto neměli fungovat. Učitelé yogy nejsou lékaři, jsou to praktikující yogy. Často musím studentům připomínat, aby si připomněli jejich vlastní léta studia jako praktikující.

Terapie není oddělená zvláštnost. Nemůžeme si říct, nějaká yoga je zde, a „terapie“ je támhle. Terapie není další klinická metoda. Takovéto myšlenky jsou pro učitele skutečnými úhlavními nepřáteli. Mnozí se snaží nasoukat terapii do těchto modelů, ale ve skutečnosti je to přístup yogy, který se nejlépe hodí na yogu. Snažím se, aby se učitelé dívali na vlastní praxi yogy a nabrali směr z vnitřní yogy.

Za prvé, učitelé se potřebují zastavit a zamyslet se nad tím, co říká Sutra II.16, heyam duhkham anagatham – jaké je její poselství a co to znamená pro ně samé! Tato Sutra naznačuje radikální otočku a změnu všech aktivit a chování, a to jak mimo tak v době praxe. Pokud se můžeme, nebo máme vyhnout utrpení, co se musí změnit oproti tomu jak jsou věci nyní? Abych byla upřímná, skutečně a pravdivě se pustit do naplnění této zdánlivě jednoduché Yoga Sutry vyžaduje odvahu, víru, odhodlání a otevřený, pozitivní přístup, který je připraven se přizpůsobit, učit se a absorbovat. Vše se musí změnit, a to je pro trpícího pacienta veliká pravda.

Pak tu máme principy Abhyasa (úsilí, snaha,praxe) a Vairagya (odpoutání se, osvobození se), které žádná alternativní metoda nemá. Vaším úkolem je přivést pacienta/studenta na cestu cestu yogy. Pokud má definitivně vymýtit všechny stopy toho, co jej narušuje (dosha), musí se stát praktikujícím. Abhyasa a Vairagya jsou jádrem všeho, čím člověk musí projít a vykonat na cestě yogy. Jsou to nezjednodušitelné pilíře toho, na čem je založena yoga, a co skutečně odděluje cestu yogy od dalších alternativních zdravotních terapií.

Další aspekt který definuje terapii jako Iyengar Yogu je „technika a preciznost, neboli technika aplikovaná s precizností.“ Spolu s takovou technikou, která je vhodná pro stav pacienta, musíme najít přesnost v asaně, která je pro takový stav specifická. Najít tuto přesnost také znamená najít to, co v asaně chybí. Musíme sledovat to, co je zřejmé, viditelné a proveditelné, stejně jako to co je ukryté a nečinné. Musíme pozorovat, kde se nachází živost, a kde mdlost. Musíme znát asanu, a pozorováním toho, jak ji pacient provádí, zjistit, zdali je asana propojující či rozpojující? Jak to ovlivňuje všechny vrstvy(kosas) obecně, a jak to působí na onu nemoc specificky? Toto jsou abstraktní věci, ale můžeme se na ně podívat pomocí technik, které jsme se všichni naučili, ale s výrazně propracovanou přesností a jemností.

Když toho dosáhneme, děláme tak to, co se nám Guruji snažil představit jako „Iyengar yogu“, současně multidimensionální a úplnou. Toto je „celost-ní“, nejen svalově-kosterně a fyziologicky, ale yogově. Díky této zkušenosti nachází student svůj vlastní prožitek a propojení s pocitem pohody.

RJ: Jak připraví tvrdý trénink v Iyengar yoze učitele na terapii?

SQ: Máme zdánlivě dlouhý proces studia v Iyengar Yoze. Mnoho dalších systémů uděluje certifikát po víkendovém kurzu, ale my máme léta a léta studia a absorbování a integrace před sebou, než naše pozorovací schopnost a výuka dozrají. Žádné hromadění informací, žádná dovednost toho, že si omotám nohu tady nebo jinde v pokročilých pozicích nemůže tuto zralost přivodit. Člověk musí být studentem už napořád. Guruji často sám říká, že je pouze žák (ač není začátečník). Nedávno řekl něco, co je pro toto téma velmi relevantní: „Sleduji nedostatky, takže to co dělám pro mě není důležité, je pro mě důležité to, co nedělám.“

Toto jeho jednoduché tvrzení shrnuje celý přístup, jež je třeba k tomu, abychom pokročili ve svém vlastním umění, stejně jako v umění pomoci ostatním. Tento přístup sledování nedostatků v Iyengar yoze, toho, přivést asanu a pranayamu do stavu kultivované dokonalosti, je velmi dlouhý proces. Pečlivou pozorností a korekcemi, kultivujeme naši schopnost udělat ještě hlubší zkvalitnění.

Sleduje-li učitel nedostatky v praxi, noří se hlouběji a hlouběji do techniky asan a pranayamy. Zapracovává tak tyto techniky do své vlastní praxe právě kvůli znalostem, které přinášejí. Postupně se používají tyto prostředky s narůstající precizností tím, jak přináší vhled do toho, co překrývá či zakrývá pravdu či pohled na své já. Začíná to právě na začátku, ač je to na té základní úrovni. Tímto způsobem vlastně začátečníci i učitelé trénovali terapii pěknou řádku let.

Na Iyengar yogu často zvenku aplikuje chytlavá fráze: „za-rovná-ní“ (pozn. z angl. alignment). Nicméně toto slovo se může stát velmi povrchním. Může se stát, že to bude považováno pouze za vnější naměření a umístění. Možná lepší pomůckou je „vyvážení“ (in-line-ment). Učitel by se měl dívat jsou-li všechny vrstvy či obaly já vyvážené. Je mysl rovnoměrně umístěna v celé pozici? Je zde pocit, že se kůže vyváženě dotýká všude, nebo jsou některé části nedotčené a neuchopené? Toto je moment, kdy zarovnání přechází ve vyvážení. S dalším zpřesněním může učitel vyhodnotit: Je to přesně v linii, rovnoměrné? Je to duální či neduální? Je zde nějaká stopa či místo neznámé? Zde musí hledání a zkoumání učitele jít od toho, co je disproporcionální směrem k proporcionálnímu, od nepoměru k poměru tak, aby se student vyhnul kolísání v jednotce tělo-dech-mysl.

Techniky, které trénujeme jsou měření, či umístění, kontakt či dotyk, sledování ve smyslu stopování, rozšiřování, prodloužení a protažení. Všechno to jsou techniky stabilizace, uzemění (sestupování) a vzestupování. Buď zatěžují nebo odlehčují. Rovnováha a uspořádání. Plní vzduchem, ochlazují  a zvlhčují. Pohybují a zastavují v pohybu – a můžeme pokračovat do nekonečna. Příliš často zná učitel správný vnější rám asany, ale dokud nebude studovat obsah toho rámu, tak to, co se děje pro něj zůstane virtuální a neznámé teritorium. Proto neustále k Iyengarům přichází mnoho otázek co dělat v terapeutických situacích.

Všimla jsem si, že se zdá, že úspěch v terapeutickém přístupu záleží na vlastní vizi pacienta. Ať je v jakémkoliv stavu, v určité fázi musí zdvihnout a uchopit proces yogy a vzít si ho za svůj (carpe diem).  To je zásadní krok. Student musí mít náhled na širší cestu po které jde. Učitel musí studentovi pomáhat rozvinout touhu, aby tuto cestu následoval, což sahá daleko za pouhý účel vyléčit svoji bolestnou situaci.  Stejně tak musí učitelé kultivovat svoji vlastní inspiraci, a spojení s cíli yogy, jinak se jim nepodaří udělat další nezbytný krok. Jakmile určíme naše pravé „já“, které je za naším egem založeném na vlastnění a potřebách, budeme mít jasnost a bdělost v hlavě a srdci pro to, jak pravdivě jednat tak, jakoby heyam duhkham anagatham bylo opravdu možné.

Ve svém multidimenzionálním a přesto celostním přístupu, se skutečně mimořádné kvality Iyengar yogy jeví zřejmé.

RJ: Můžete sdílet některé z vašich zkušeností v Medical lekcích v R.I.M.Y.I.? (pozn.Ramamani Memorial Iyengar Institut v Puně)

SQ: Nemohu v podstatě přenést učitelům to, co jsem se během všech těch let postupného stoupání po schodech naučila. Nemohu jim dát tu zkušenost denního pomáhání a asistence v Medical lekcích. Jedna věc, které učitelé nerozumí je, že vše co potřebují k tomu, aby učili Medical classes je vlastně to, co studovali celou tu dobu. Léta cvičili asany. Často se zdá, že čekají na to, že jim někdo ukáže něco co ještě neví. Je pro mě docela zábavné učit je asany, které opakovaně praktikovali, ale nikdy se do nich skutečně neponořili tak, aby našli jejich vnitřní kvality a vlastnosti.

Je pro mě velmi těžké popsat tu vibrující emoční intenzitu a morální sílu, kterou rodina Iyengarů přináší do Medical lekcí. Někdy to lidi znepokojuje a vadí jim to. Rodina Iyengarů je legendární pro jejich divokost a vášeň. Postupně dokáži více a více ocenit jejich sílu a emoční přítomnost, kterou přináší do hodiny. Samozřejmě jejich létům praxe, zkušeností a znalostí se nic nevyrovná, ale je to jejich osobní spojení se studentem/pacientem, které jim dává něco hlubšího než jakákoliv klinická odbornost. Jejich účast a zájem sahá daleko za oddělení mezi jimi a studenty, kterým se snaží pomoci.

RJ: Jakou radu byste dala učitelům ohledně terapie?

SQ: Máte obrovský zdroj přímo u nosu: Musíte studovat a učit se jeden od druhého. Učitelé se musí setkávat v komunitě, aby se učili a studovali to, co je prezentováno na workshopech, a aby tomu porozuměli nejprve ve svých vlastních tělech.

V Portlandu Geeta  řekla, že si musíme všichni nechat alespoň rok na to, abychom strávili to, co tam řekla. Nebojte se, nestarejte se o to, že jiné metody netrvají tak dlouho, aby se je lidé naučili, jako ty které děláme my. Bohužel, takto yogu vidí svět – jako koníček či jako něco vedlejšího. Lidé  yoze nepřikládají význam. Je to tak s mnoha disciplínami, které mají kořeny ve východních duchovních tradicích. Materialistický svět dneška nebude přisuzovat význam něčemu tak kreativnímu jako je yogový přístup ke zdraví.

RJ: Jaká jsou varování či upozornění?
SQ: Ano, dávám upozornění – ani ne tak co dělat a co nedělat pro určitou nemoc, žádné kontraindikace jako ve farmakologickém manuálu, ale více o tom, jak chránit učitele před chybami. Zdraví škodlivá chyba je pro učitele tragédie. To je zdrcující.

Když pracujeme přímo na asaně pacienta, je třeba, aby učitel přemýšlel, zdali pacient je nebo není schopen vstřebat nebo tolerovat setrvání v pozici. Nemá význam vést ho do pozice, která je příliš silná, a příliš vzdálená na to, aby ji dosáhl. Opak je ale také pravdou. Časté neporozumění je, že terapie je pouze o „odpočívání“ nebo o restorativních pozicích (obnovujících, občerstvujících). Může se vyskytnout úzkost či problémy s krevním oběhem nebo mentální disbalance, které musí být uvolněny na začátku asanové praxe, ale dovolit to, aby pacientovy oběhové, nervové a mentální systémy sestoupily ještě více do otupělosti či netečnosti může způsobit více problémů.

Abych pomohla učitelům vyhnout se tomu, aby ublížili studentům, dávám jim některé velmi jednoduché zásady. První je, zeptat se, a často to opakovat, „Jak se teď cítíte?“ Učitelé by měli pozorovat pacientovu barvu a jejich dech, měli by sledovat zejména krk, břicho a známky nerovnováhy či napětí.  Měli by se dotknout a vidět, pokud je tu nějaký vnitřní třes. Vělmi často může být učitel schopný v upravování a nastavení pomůcek, ale nemusí si všimnout jaká transformace se díky nim získá. Při upravování pozice, „poslouchejte“ vašima rukama, abyste uměli číst odpor či přijetí pohybu.

Dnes je dostupných tolik inofrmací, porovnejte si to s dřívějškem, kdy informací nebylo dostatek. Nyní musíte přistupovat k učení jiným způsobem. Buďte připraveni si vytvořit vaše vlastní učení, dělat chyby a učit se znovu. Vaše studium musí zahrnovat nezdary a selhání protože selhání je výukové. Musíte to „dělat“, hrát si s tím, a ptát se. Musíte vstoupit do skutečného prostoru a najít svoji ruku, svoji vizi. Proto mám tolik sezení, kde učitelé pracují společně a na sobě vzájemně, abych jim dala šanci nalézt jejich zrak, jejich vedení v daném tématu. Oni se na mě jen nedívají jak pracuji s někým jiným a nedělají si poznámky.  Ale pracují na tom sami. Je k dostání tolik dobrých knih (znovu všechny ty informace!), ale učitelé se stále ptají co dělat. Musí získat „cit v ruce“. Musí rozvinout dovednost, soucit a moudrost (kausalam, karuna a prajna). Techniky a informace tu budou, ale co je důležitější, musí tu být ponoření se do tématu celým svým srdcem. Pouze tehdy tyto kvality přijdou.

Stephanie Quirk pracovala a učila se s rodinou Iyengarů v R.I.M.Y.I. od roku 1994, kde asistovala všechny hodiny včetě medical lekcí a lekcí pro ženy. Posledních několik let se věnuje komplexním šesti úrovňovým tréninkovým workshopům v terapii, kde sdílí své znalosti a dovednosti s učiteli Iyengar Yogy z celého světa.