S Danem jsme byli dva skvělé dny na Měříně. Říkám si, když už jsme tu, mohli bychom využít krásné scenérie a udělat pár fotek pro svoje články a archiv.
Tedy nastalo dvouhodinové "seriózní" focení, které přestože jsem si užívala, protože jsem někdy dělala vylomeniny jako z vrány střemhlav hlavou dolů a Dan je svými svéráznými komentáři totálně uzemnil, tak jsem se přece jen snažila, aby asany byly publikovatelné :D
 |
 |
|
 |
Po focení jsem si šla odpočinout k vodě, nedalo mi to a skočila ještě do pár pozic. Žádný foťák, žádní francouzští kánoisti při dopadu do setubandhy, žádné hýbající se molo ve stoji na hlavě. Jen já, voda, tráva a občas plachetnice na hladině. Mmmmmm nádhera. Radost.
Zkouším si varianty inverzí, které se teď učím, a najednou cvak a měl mě. Mimo alignment, tedy zarovnání, ale zato veselá. Někdy začnemě být tak urputní v józe, a není to jen jedna nebo druhá metoda, je to obecně v nás, že prostě bereme věci příliš vážně. Cokoliv co dělám. Tou fází musí projít každý, pak je v nás teprve klídek.
V metodě, kterou se učím asi 8 let, to hrozí dost, jelikož je o preciznosti a správném zarovnání těla v liniích a tak se můžeme ocitnout v momentě, kdy nemyslíme na nic jiného než na instrukce, instrukce, rolování a rolování, a celá věc je najednou zbytečně složitá a joga je pryč. Příliš chceme, abychom byli v "dokonalý" pozici. Co to je dokonalost? Není dokonalý už to, že vůbec se můžeme hýbat a setkali jsme se s jogou? Není dokonalý to, že cítíme protažení těla, a že vůbec cítíme?
Myslím, že tohle je docela zásadní rozdíl v přístupu mezi různými styly jogy, a příčinna různých "žabomyších válek" :) Někdo chce mít jen tu radost a volnost, a někdo zase jen tu vážnost a to zarovnání.
Dvě polarity, které když dotáhneme do extrému, tak je průšvih, většinou nafouknutý ego. Já dělám jógu jen radostně, žádná pravidla. Já ale dělám jógu perfektně precizně, protože jen tak je to správně. :) Co třeba hledat rovnováhu? Trochu té radosti a trochu té rovnosti v asaně? A taky jak kdy. Když bude někdo nemocný s pokřivenou páteří, a bude z toho mít problémy s nervama a pohybem, tak ho určitě nenechám se svobodně a radostně se křivit dál dokud nebude moc chodit. A budu trvat na precizním zarovnání, podle aktuální kapacity. A když někdo drtí, a chce po těle víc, než v daný moment může přijmout, oči se valí z hlavy až málem vypadnou z důlků, tak řeknu uvolni se a úsměj se, vždyť o nic nejde.
Sthira sukham asanam... pevnost i radost v asaně
Krásný den všem Jana
|
|