S jogou jsem v méně či více intenzivním kontaktu asi 12 let. Po 9 letech svého cvičení jsem začala učitelský kurz iyengar jógy s tím, že se chci netušíc kamsi posunout. Neplánovala jsem nic ani netušila, že bych mohla učit. Jen jsem cítila velkou touhu. Pak se věci vyjasnily tak, že jsem věděla, že nemůžu dělat nic jiného ani být jinde a předávání jógy je ta nejpřirozenější věc (díky za trpělivost prvním cvičícím, kteří se museli bavit :)
Já, která jsem se s tlukoucím srdcem na střední i výšce klepala, když jsem musela mluvit před celou třídou teď skoro každý den sedám před lidi a vedu je do různých tvarů těla. Nejen tvarů těla, ale i k poznávání svého dechu.
Prana - životní energie, ayama - ovládání prodlužování dechu. Dechu, který je branou k vnitřnímu světu a cestou do tajů vědomí.
Za tuto dobu jsem xkrát zažila výuku dechových technik, protože k józe patří. Jakobych uvnitř měla zakódováno, že hrát si s energiemi není jen tak, nedůvěřovala jsem tam, kde se beze všeho učila bhastrika nebo kapalabhati. Jednu dobu se mi dělalo špatně, dlouhou dobu mě bolelo na hrudi, nebo jsem absolutně nevnímala a nechápala a nikdy to nebylo ono.
Teprve když jsem vyjela mimo ČR a byla na několikadenních akcích kde byl na pranayamu čas v klidu, a která byla vedena přímými žáky Iyengara, jsem si začala všímat, že mé prožitky jsou jiné.
Když jsem poprvé praktikovala s Davidem Melonim v Brně pranayamu, nechtělo se mi věřit, že mě nebolí hruď a nemám nepříjemné pocity tlaku ani bolest hlavy. Hrudník byl připravený a tělo i mysl uklidněné, a ja vnímala jen hlubokou savasanu a jemnost dechu, který jakoby nebyl. Žádné hlasité projevy dechu z okolí, jen široké vědomí. Jayne v Birminghamu vždycky instruovala ať je dech veden interně, dovnitř a ne na venek.
Minulý měsíc jsem v Bologne zažila vyučovat kapalabhati a poprvé měla plnou důvěru, že učitel ví co dělá. To, co jsem cítila bylo naprosto jiné. ❤ kapala je lebka a bhati je světlo nebo jas. tento typ dechu má efekt lehkého projasnění hlavy, doslova světlo v lebce. No bylo to boží.
O měsíc později jsme dělali viloma pranayama v leže i v sedě. Vím, že nejsem stále připravená na dýchání v sedě, protože moje mysl prostě není schopna být v klidu a tělo trpí. Když jsem porovnaná tělesně, sotva dýchám, natož dělat dechovou techniku, nebojím se to přiznat :) David mi vysvětlil, že musím nejdřív rok pravidelně (ano pravidelně tzn.denne) praktikovat v leže, a cítit se v tom dobře, a pak teprve po malých částech začít se sezením. Tak jednoduché že? :)
Podotýkám, že mluvím jen o dechu jak se učím v iyengar metodě. Tento rok jsem se díky Davidovi naučila porozumět rozdělení typů ujjayi i brahmari a tak učím. Je to pro mě srozumitelné a doufám, že uchopitelné a proveditelné i pro začínající.
respiriamo carini ❤ per la vita dolce e lunga
Ciao Jana
