8.1. Nedělní dětská lekce a self-practice v parku

nejsou dovolené fotky, tak respektuji....

Ráno jdu pozorovat dětskou lekci, děti jsou staré cca mezi 6-15 rokem. Mezi 7:45 až 8:15 se trousí jeden po druhém, až je velký sál téměř plný. Nejdůležitější je před lekcí sundat s háků lana a dostatečně rychle se na nich točit :D Přichází několik mladých učitelů a mnoho mladších asistentů. 3 lidé se střídají ve vedení lekce, aby se jim dařilo udržet pozornost malých čertíků. Sálem se nese doslova řev učitelů, kteří se snaží držet vážnou tvář, chichot a hihňání, úpění dětí, hodně moc pohybu, děti sebou melou, šijou, koukají všude jinde, nebo vůbec nevnímají.

Bez podložek na mramoru. Začínají rychlým během na místě, zvedáním kolen nahoru a pak zvedáním rukou Urdhva Hastasana super fast. Pak v nehorázné rychlosti pozdravy slunce po iyengarovsku, jen skoky UH, UTT, AMS, UMS, AMS, UTT, UH se zapojením postupně Stojných pozic a skákáním do nich většinou ze psa, skok do trikonasany, skok do parsva konasany.

Měkké tlusté podložky. Sleduji holčičku, která dojde o 15 minut pozdě, úplně v klídku se postaví, kouká kde kam, asistentka přijde a otočí jí hlavu dopředu a intenzivně jí naznačuje, aby začala cvičit. Celá scéna v sále se zdá být velmi přísná, disciplína, žádné Ťuťu ňuňu, pozor, aby sis neublížil, i když děti dostávají drsnější pošťouchnutí a plesknutí, jsou úplně v klídku a makají, naprosto učitele respektují. Na podium vytáhnou klučinu, který je jako zpomalený bollywoodský film, trošku nestíhá, a vůbec tam nahoře nechce sedět, vůbec se nechce narovnat.

Všichni krčí nožičky v kolínkách, strašně roztomilý neohrabaný pohyby, a učitel vysvětluje, že pokud chtějí jednou dojít k těžším pozicím, musí se naučit zpevnit a dopnout nohy, jestli chtějí dělat Stoj na hlavě tak pořádně pevný nohy, aby mohli balancovat. Učitelé udržují interakci, sem tam střelí otázku do davu, nebo děti nechají zopakovat název pozice. All of you say Utthita – děti zopakují Utthiha, Trikonasana…. Znovu se jde do Trikonasany a Utthita parsva konasany, a přidají maličko instrukcí – vytočit pravou, pokrčit nohu, holeň kolmo k zemi, ruka na zem a co největší délka těla, pevné ruce i nohy.

Znovu pozdravy slunce a skoky, aby zůstali rozehřátý a následují zvedačky nohou Ardha Sirsasana. Pak ještě kolotoč pozic ze stoje do pluhu, zpět do stoje a zpět do svíčky, aby se jim dělal lepší předklon a znovu stoje na hlavě a mají zkoušet trénovat a jít na hlavu, každý asistent vezme jednu řadu a jdou dítě po dítěti a pomáhají jim balancovat, někteří stojí pak krásně sami, kvrdlají se v tom, ale v sále je relativně klid, jak je to těžší, tak jsou soustředění. Jediná instrukce pevný kolena a nohy.

Po Sirsasaně následují rychlé sekvence záklonů, Salabhasany, Dhanurasany, Ustrasany, jediná instrukce jsou samotné názvy pozic. :) Tohle prostě v Čechách asi nikdy neuvidíme, neuvěřitelný.

Pak rychlé swastikasany a padmasany, většina dětí má nohy jako uplně samozřejmě v padmasaně (lotosovém sedu) a nejen to, jdou do Simhasany 1 i pak 2, kdy s každým pokusem je slyšet větší řvaní lvíčků, to co jsou dospělí nejvíc neochotný dělat, tak děti totálně řvou, užívají si a vyplazují jazyk a valí oči na učitele. :D

Učitelé ztrácí touto dobou poker face :D

Končí zběsilou sekvencí opět skoků a pozdravů slunce a nakonec Savasana, jediné instrukce oči otevřené, a buďte kompletně zticha. Chvíli asi 1 minutu skutečně ticho je.

Celá lekce je v angličtině, občas zazní marathi.

Odpoledne po obědě v Nutri Food, kde jsem si dala veg quinoový salát s detox fresh juicem, návštěvě Pantaloons a zkoumání města, beru podložku a pádím na 16 hodinu do blízkého parku, abych se trochu rozhýbala na zítřejší rotace, které tento týden pojedou. Od počátku pobytu jsem nějak ztuhla v obráceném trojúhelníku, celý týden mě dost táhnou šlachy v podkolení, takže Parsvottanasana utrpení, (první pozice po Tadasaně na Sunity ženské lekci byla Parivrtta Trikonasana) i když pro mě poslední dobou nebyl nějak těžký, a najednou to prostě nejde, a nedokážu pořádně udržet zadní chodidlo na zemi.

Pěkně se ponořím do praxe, cvičím v altánku, kde zpíváme sutry, je tam příjemný stín, mezi korunami stromů prosvítává odpolední slunce, ve výšinách stromů křičí ptáci, na hřištích si hrají děti, občas někdo přijde do altánku si posedět, sníst oběd, dělat úkoly, něco pocvičit, zase odejde a já praktikuji všechny rotace co mě napadnou, od sedících přes stojné zpět k sedícím a balancích na pažích jako je parsva bakasana, astavakrasana, atd. nakonec zkouším znovu obrácenou trikonasanu a lepší stabilita i výdrž mám radost :D

Pak se vyrojí asi deset dětí okolo mě, všechny křičí, jedno chodí okolo s pískacíma botičkama, další si sednou přede mě a koukají co dělám, a čekají, no zrovna odpočívám a tak znuděně odchází. Začínají štípat komáři i když jsem se mazala voňavým Odomosem, asi ne dost. Ležím v blažené Savasaně. Najednou protne prostor silný řev píšťalky, asi 2 metry ode mě, to paní ze security v okrových sárích dávají najevo, že mladí kluci nemají někam lézt. Mírně to ve mně cukne, ale stále jsem ve vnitřním tichu.

Krásnou neděli

Jana