21/1/2016 první část - Lekce pro seniory
V úterý jsem se byla mrknout na lekci pro seniory. Můj závěr v kostce: v Čechách někdy učím mladé lidi SKORO jako tady učí důchodce :D No to mě podrž!
Moc krásná, roztomilá a inspirující lekce a vidět práci se staršími lidmi a jiný přístup. Samozřejmě ale jsme v systému Iyengarů, a jejich divoký ohnivý přístup se nezapře ani zde. Je znát, jak kdo dlouho praktikuje, nebo kdo je nováček, především na jejich vnitřní energii a přístupu. Někdo se šourá neochotně, pomalu, nebo moc nevnímá, a jiní mrštně do pozice, hned reagují, jsou rozhýbaní např. mají ruce na zemi v předklonu, chytnou se za oba kotníky v Dhanurasana (luk) a mají zarovnané boky v Parsvottanasaně atd. Dost podložení na počáteční sezení, hůř se starší lidé zvedají, celkově pomalejší přístup co se týče vysvětlení, ale jedou docela rychle např. zvedání rukou. Pak Surya namaskar (pozdrav slunci), v jednoduché verzi, malinko pomaleji ale stejně to má švih na seniory. Samozřejmě do pozic kráčí, neskáčou. Vynechávají Chaturangu a pak 2 stojné pozice v mírnější variantě. Ježiši jak já jsem v lekcích hodná a pomalá :) Dva lidé mají special condition, a jsou tu 2 asistentky, které s pány pracují zvlášť vzadu, jejich tempem.
Moje trpitelská story s krycím názvem „žádný rikša mě nechce vzít ani do institutu ani domů aneb všichni se proti mě spikli“ pokračuje. Dnes jsem opět naplno vytočená a jako malé dítě se vztekám, fňukám a hraji roli největší chudinky. Už jsem tu hru ale prokoukla a začínám se tomu smát a pozoruji vývoj svých reakcí. Tyhle situace tu jsou pro mě a uvidíme, jestli to rozpustím, uvolním se, anebo jestli to nevydržím a přestěhuju se k institutu.
Takže „kvůli rikšům“ dnes přicházím pozdě o 15 min na svojí session zpívání suter s Krishnou. Grrrr. Chvíli mi trvá, než se vzpamatuji ze vzteku. Taktně mi dává prostor. Svěřuji se, že mám turmoil uvnitř, že jsou celý týden záklony a Krishna radí kompenzovat brzy ráno pranayamou. Jsem vděčná za radu, a ráno zkusím. Dozpíváváme a probíráme 2. kapitolu, a pak přezpíváváme od začátku celé 2 pády spolu. Nakonec ještě projíždíme asi 10 veršů ze třetí Vibhuti pada a můj hlas už nemůže a vypadává mi soustředění, protože jsme jeli asi 90 min v kuse. Je to paráda, cítím chvílemi díky rytmu vibrace jak vstupují do celé mé bytosti, jak když se něco zapisuje skrze nástroj těla někam dál na jiné úrovně, ale nevím jaké. Jakoby to byla jakási morseovka pro probuzení a přivolání duše. Fascinuje mě to, ale bohužel se zatím musím soustředit víc na výslovnost a text, slova a zvuky, tedy na povrch, než na vibrace a vnitřní prožitek. Jedno po druhém. Nejdřív se učíme základní pohyby v pozici a později více vnímáme prožitek při praktikování asany, stejně tak se nejprve musím naučit rytmicky recitovat, a postupně budu pracovat na významu, procítění významu, verše, a nakonec až se „zautomatizuje“ chanting, se budu moci ponořit do těch vysílaných frekvencí a poselství mezi řádky. Energie chantingu suter mě dostává do klidu a trudnomyslnost trochu odplouvá pryč.
Namaste :)