Intermediate 1 lekce – Parivrta Trikonasana to P.Parsva Konasana
:D Celý den se tak trochu šetřím na večer, trochu tuším, že nám dá Raya zabrat. Ráno vstávám na sledování lekce intermediate 1, kterou vede Gulnaz. Velmi mrštně a intenzivně a dynamicky vede lidi postupně přes všechny fáze a úchopy Parivrtta Trikonasany k Parivrtta Parsva Konasaně a nakonec vyučuje wall rope sirsasana a ceiling rope sirsasana (kdo to nikdy nezažil, vis hlavou dolů, kdy lana visí buď na zdi, či ze stropu a drží pánev) Gulnaz je jedna ze starších učitelů, učila i v Evropě, má svoje malé studio, nedaleko institutu, které se jmenuje Yoganjali :)
Gulnaz je hodně přísná, ale neustále se výukou line vtipá atmosféra, ale umí se hodně rozohnit a pořádně praštit do zad. Minulý rok drsně v lekci říkala, že všichni musí na lekce chodit čistý, a umytý, s čistýma nohama, ať nesmrdí. Asi si každý zažil, že se v tom nedá cvičit. Sauca – čistota - jedna z Niyama, krom vnější čistoty těla, se jedná i o vnitřní čistotu mysli, myšlenek, slov i činů.
Hodně času cvičí s lidmi, aby dokázala určit timing, rychlost a intenzitu. To je důležitý bod, který zmiňovala i Abhijata v jednom z odpoledních setkání. Guruji jednou seděl ve svém pokoji v budově téměř přilehlé k institutu, a slyšel jak nějaký učitel dává velmi rychlé instrukce pozic za sebou. Za chvíli přišel a říkal, jaktože necvičíte s nimi, protože ta rychlost je nepřirozená, a není to možný technicky zvládnout, kdybyste cvičil s nimi, tak byste to věděl.
Také Raya zmínil dobrý bod k učení, že na každou odučenou lekci jógy, by učitel měl mít 3 hodiny vlastní praxe, a pokud chcete po studentech 4 stoje na rukách za sebou, sami musíte mít vyzkoušeno jaké to je jich udělat 15 za sebou, abyste věděli, jaké to je.
Rozehřátí pomalu: klasika – AMVirasana – AMS – UTT – AMS – UTT – Tadasana (u většiny lekcí)
Rozehřátí dále – instrukce pouze pohyby jednoduše: 2x na každou stranu rychlá Utthita Trikonasana – přetočení chodidel, exhale and down)
2x rychlá Parivrtta Trikonasana (prsty na zemi vnitřní kotník)– celou dobu přechodu zvedání rukou přes urdhva hastasana jelikož není místo aby šli horizontálně s pažemi, aby se lidi neplácali), pak parsvottanasana, prsty na zemi, nikomu není dovoleno vzít bloky, a nakonec rotace jedna ruka nahoru
Nešlo jim to, po ránu v 7:10 ztuhlost tak jedou rozhýbávačky z parsvottanasany, nahoru paže do UH a 6x dolů a nahoru rychle, nakonec zůstat a držet v rotaci PT
Znovu PT s úchopem kotníku – přetočení chodidel, paže nahoře v UH, dolů do Parsvottanasana, opačná ruka na kotník a druhá paže nahoru, 4x každá strana relativně rychle, vše slouží k rozhýbání a zahřátí, žádné instrukce, jen asi 10s demo na ruku na kotníku, důležitá fáze (těžší než konečky prstů na zemi) zpět stejnou cestou
Další set opakování s rukou za kotníkem, stále minimum instrukcí, drží je spíš v pohybu.
Vírabhadra 1 – 3x pokrčit nohu a zpět, pořádně dolů, zadní chodidlo na zemi (ve všech lekcích, samozřejmě provedení se liší podle úrovní) nakonec výdrž (asi 7s)
Víra 1 – natáhnout se dopředu, tělo na stehno oboje konečky prstů (stále cup shaped ve všech pozicích – ani bloky, ani dlaň na zemi) vedle chodidla, a opačná ruka nahoru –Utthita parsva konasana dlaň z vnější strany, pak vyměnit ruce na zemi – Parivrtta Parsva konasana dlan z vnitřní strany chodidla
Zpět do Parsva konasana – odpočinek UTT
Lidi si pletli Parivrtta a parsva konasana pozici, a zároveň bylo vidět, že už je to na ně těžké, tak dělali asi 6 opakování rychle na každou stranu, a Gulnaz jen křičela názvy pozic – Parsva Konasana / Parivrtta Parsva Konasana a měnili ruce a jen měnili narotování trupu
Poté práce na paži – ta překážka v podobě přední nohy je velká, takže paže se musí naučit to překročení nohy, rychlé točení z Víra 1 do umístění paže na zemi asi 6x na každou stranu
AMS rest
Baddha Kona
Upavistha Kona
Sirsasana – bez instrukcí, krátká výdrž
Wall-rope sirsasan – pořádná demo jak navázat 3. horizontální krátké lano – každý musel odvázat a sám opět navázat, aby to každý uměl, nikdo nepůjde na připravené lano! naviguje je ať si vybaví supta baddha konasana, kde má být pásek, tam ted bude lano, a taková bude i pozice nohou, nechce po nich přesnou pozici, je jich hodně, jen ať si každý vyzkouší, tam a zpět z pozice, kolena ven, chodidla na zdi, ruce dolů a zpět
Ceiling-rope sirsasan – place the rope, dont sit on it as on a swing, you will fall, first arch back, look on the floor so legs fly up, now cross the rope with feet, hands down on floor. někteří lidé dělají poprvé, ozývá se plno výskotu :)
„let go the hands, so you let go the fear“
Jít do visu a učit lano na zdi je více nebezpečné než u stěny. U stěny, když to člověk udělá špatně, tak prostě sklouzne dolů, ale na stropě, když se nedá lano pořádně na zadek, tak spadne přímo na hlavu. Byly případy po světě kdy lidi spadli a měli frakturu obratlů, slyšela jsem i o smrti, takže vyučovat s nejvyšší pozorností. Gulnaz říkala i ze své zkušenosti, že několikrát spadla, když nebyla dostatečně pozorná, a neumístila lano dobře. Pamatuji např. že Gabriella učila, že jen lidé, kteří už zvládnou nezávisle stoj na hlavě, teprve mají jít do visu.
Nakonec Sarvangasana a Savasana
***
Pak 3h self-practice záklonů. Když se zaregistrujete v institutu, tak dostanete rozvrh, a každý den máte jednu vedenou lekci a časy na 2-3h vlastní praxe v sále. 6 dní v týdnu, krom neděle, kdy je institut zavřený, krom 2 ranních dětských lekcí. Vlastní / někdy se říká domácí praxe / self practice slouží k tomu, aby si člověk naučil udělat pro sebe prostor a pracoval se sebou, nejen s učitelem, kdy vedení a instrukce přichází zvenku, a vlastně člověk se stává tak trochu závislý na vnějším vedení, a učiteli. Vlastní praxe naopak rozvíjí NE-závislost (všimněte si, jestli vás váš učitel povzbuzuje a hovoří o potřebě vlastní praxe), jelikož člověk musí sám přemýšlet, nejen co udělat, ale i jak, mít disciplínu vůbec tu podložku rozložit, nějakou dobu vydržet praktikovat, vnímat se, schopnost se odpoutat od toho, že vám zvoní telefon, že byste měli doma prát nebo cokoliv, co si mysl a ego vymyslí, jen aby vás dostala od vnitřní práce pryč a tisíc výmluv :D atd. Co tak vnímám, u mnoha lidí se vlastní domácí praxe rozvíjí cca během 5-7 let praxe jogy, pokud jsou k ní vedeni rovnou učitelem, možná rychleji. Rozvíjí tedy sebe zkoumání, a vnímání vnitřního světa, a poslouchání těla. Tedy zde v Puně je to důležitá součást pobytu. Je třeba vyvinout vlastní úsilí sebe zkoumání a práce se sebou. Svadhyaya.
Dnes jsem se ocitla nějakými posuvnými manévry blíže pravému rohu s pomůckami a lanové stěně. Jdete si pro bolster a najednou je na "vaší" podložce někdo jiný. Tak jdete kde je místo. Bylo to fajn, jelikož se tam nachází nejen pokročilí praktikující, ale i mnoho učitelů, takže vás to hodně motivuje a zároveň se člověk něco přiučí. Třeba Lois dnes demonstrovala a navigovala holčinu do Parsva Sarvangasany – šílená pozice, zkuste si to :D viz obrázek, tak jsem prostě vstala jako pár dalších a šla se podívat, protože jsem ještě výklad této pozice nezažila. Vedle mě cvičil dnes mladý blonďatý američan, 26 letý, který vypadá jak z amerického žurnálu, a hupsnul do yoganidrasany jen tak, a pak hned hupsnul do pozice, kterou ukazovala Lois.
Takový zajímavý fenomén v sále, že lidi vzájemně jakoby se inspirovali, a vzájemně si připomínají, co všechno je možný praktikovat, takže za chvíli jakoby na sebe v praxi navazovali, někteří praktikují ve dvojících stejnou sekvenci, nebo i ve trojicích. Je to tanec desítek lidí v sále, to ticho, někdy je slyšet intenzivnější dech, když někdo dělá rychlejší sekvenci, nebo skáče, sem tam někdo promluví, šeptá, cinkot kovových zátěží, skřípání židlí, skoky a dupání, ťuknutí dřevěných bloků o sebe….a do toho ta doprava a hukot z venku, jak jsou okna po celém sále otevřená, kterou ale sotva vnímáte. (přesto se těším na náš tichoučký sál v Anjali) Já na sobě ale cítím, že se mi daří těžko ponořit úplně cele a totálně, okolo je dost pohybu a mám tendenci často koukat okolo, pokud se opravdu nesoustředím do sebe a nezkoumám např. konkrétní věci v těle či vnitřní stav v pozici. Takže mě se třeba praktikuje lépe o samotě, ale na druhou stranu o samotě má člověk tendence koukat na čas, kdyžto tady v sále vám 3 hodiny uběhnou jako nic, prostě protože ostatní ještě praktikují, a vy máte chuť dělat a zkoušet jednu věc za druhou a ten proud sanghy, společenství lidí, kteří dělají to samé vás prostě přirozeně popohání dál.
Přiznám se, že v sobě stále překonávám jakousi nejistotu při self-practice v hale plné pokročilých lidí. Děje se to méně, když už jsem byla na lekci od 7 a prostě jsem v sobě a v klidu, a odhodila jsem všechny nejistoty v pohybu. Ale když je mysl slabší, a když jsem v nejistotě, a zrovna nevím co dělat, a jak navázat, tak si připadám blbě. Jedna věc je, že si připadám napospas té velké škále možností, musím si sama udělat plán na čem budu pracovat. Netlačím to, spíš rovnoměrně postupuji a dělám základy ze syllabů, který mám téměř v paměti, ale s novým vědomím a používám to co se tu učím při lekcích, s delšími výdržemi a obličejem v Savasaně i v Ustrasaně a Dhanurasaně :) a „s klidem a se soucitem k tělu, s klidným dechem, abych se nevyčerpala“. Druhá věc, Abhi i RAya mají občas (když zrovna nevysí na něčem) oči po celém sále, jakmile někdo stojí na dece, nebo má židli nebo bloky na rozedraných podložkách, nebo někdo dělá koninu, tak hned volají, ať to lidi nedělají, nebo co to dělají, a Raya často říká historky z toho co vidí v praxi po sále, kterým se pak všichni smějí, takže nechci dělat nějakou botu, popř. udělat ostudu ČR, hned se vás ptají odkud jste. Třetí věc je použití pomůcek, vidíte lidi dělat nejrůznější varianty, který jste v životě neviděli, a říkáte si, ty jo, taky bych měla dělat něco tak šikovnýho a zajímavýho, ale prostě se držím základů, jak nám bylo doporučeno Rayou a Abhi a taky zkouším to, co jsme dělali při odpoledních setkáních. Sirsasanu dělám na začátku po hlavním rozhýbání, a zakončuji Sarvangasanou (Raya zdůraznil, že tyto dvě by měly být v každé vaší praxi, každý den, když se nestihne na vedené lekci, tak sami doma). Je 12 a ještě bych klidně mohla chvíli praktikovat, ale už nás vyhání. Dnes lačním po čerstvé kokosové vodě za 40 rupií, je v ní pottasium, které dodává výživné látky tělu po námaze. Před institutem je každý den týpek s trakařem kokosů. To také k praxi v Puně patří, bez toho by to nebylo ono :)
Přikládám několik fotek ze sálu. Sál je postaven do zvláštního tvaru poloviny osmiúhelníku, kdy na širší straně jsou 4 sloupy (Sunita říkala, že každý z nich představuje jedno z dětí Iyengara, a jeden sloup ve zdi v čele sálu na podiu, to je Guruji). Guruji sál přesně naplánoval do detailu, což vůbec nikdo nevěděl. Na zemi jsou vsazené zakomponované přesné linie, jak v samotném mramoru v bílé, tak jen linie velkých dlaždic, které byly dříve využívány na stojné pozice a různě se s nimi pracovalo. Tehdy ještě neexistovaly podložky. Např. jsme využili v sekvenci s Rayou, kdy chodidla při skocích měla přesně dopadnout na ty linie, a tím to tělo trénovalo alignment i v té rychlosti. Lana ve stropech jsou na různé šířky, aby různí lidé mohli využít pro různá těla. Zároveň sloupy jsou různé šířky, pro práci s různě širokými rameny. Po stranách jsou zabetonované silné tyče, i „gril“ mřížky jsou zabetonované přímo do okenních rámů, aby byly pevné a funkční. Na všem a všude různě totiž visí lidé, mají nohy, zapírají se, podpírají se, rotují, různě se příčí, zaklání atd. vše se používá pro terapeutické lekce.
 ta černá mříž je GRIL, vždy mě pobaví když Prashant křičí "gril people" před ní- Tresler - kůň, používá se na stojné pozice, záklony, předklony, obrácené  lanová stěna a za ní podium z mramoru, tady jsou zase rope people:) |
|
  tlustá lana ze stropu, na stoj na hlavě ve visu  různé polštáře na pranayamu, různých šířek a výšek s různou funkcí, ještě víc závaží :)  ve předu závaží, kterým se zatěžkává tělo pro účely uvolnění nebo práce v medical class, v pozadí Viparita Dandasana bench, která se používá např. na záklony, protažení zad a zároveń relaxace, na balkoně jsou vyndané všechny dřevěné pomůcky, aby se vešlo do sálu více cvičíčích |