Autor: shaynebance, https://www.abc-of-yoga.com/beginnersguide/yogahistory.asp

Překlad: Jana Chadimová, 6/2011

Možná už máme nějakou představu o čem yoga je, ale abychom jí lépe porozuměli, je dobré vědět odkud yoga vzešla a jaké jsou její kořeny a počátky, což nám pomůže si uvědomit tuto bohatou tradici.
Ačkoliv se říká, že je yoga stará jako lidstvo samo, neexistuje žádný doklad, který by toto potvrdil. Nejranější archeologický doklad o existenci yogy byl nalezen na kamenných pečetích pocházejících z doby přibližně 3000 p.n.l., a které znázorňují postavy v yogových pozicích. 
Vědci nicméně věří, že yoga existovala dlouho předtím, jelikož vysledovali její počátky až do šamanismu doby kamenné. Jak šamanismus tak yoga mají podobné charakteristiky, zvláště v jejich snahách na zkvalitnění lidského bytí. Oba směry se také snaží vyléčit členy společenství a praktikující jsou v pozici náboženských prostředníků. Přestože známe yogu jako zaměření se na sebe, původně byla orientovaná na komunitu.

Pro lepší pochopení historie yogy ji můžeme rozdělit do čtyř období: védské, před-klasické období, klasické, a post-klasické období.

Védské období

​Védy jsou posvátné texty Brahmanismu, jež je základem dnešního Hinduismu. Je to sbírka básní a textů velebící božské síly. Védy obsahují nejstarší známé yogovou nauku a proto jsou učení, která se nachází ve Védách nazývána Védská Yoga. Poznáme ji podle rituálů a ceremonií, které se snaží překročit omezení mysli.

Během tohoto období spoléhali védští lidé na rishi, nebo také oddané jogíny, aby je učili jak žít v harmonii. Rishiové byli také obdarovaní schopnostmi vidět skutečnou realitu skrze své intenzivní duchovní cvičení. Zároveň v tomto období byli zaznamenáni jogíni žijící v ústraní (v lesích).

Před-klasická yoga

​Vznikem Upanishad přichází období před-klasické yogy. 200 svazků svatého písma Upanishad popisuje vnitřní vize reality, které přichází z oddanosti božství, Brahma. Tyto texty vykládají tři principy: skutečná realita (Brahman), transcendentální já (atman) a vztah mezi těmito dvěma principy. Upanishady zároveň vykládají učení véd.

V dějinách yogy můžeme vidět, že Yoga má vlastnosti nejen Hinduismu, ale také Buddhismu. Během 6. st. p.n.l. Buddha začal sdílet nauku, kde zdůrazňuje význam meditace a cvičení fyzických pozic. Siddharta Gautama, první "Buddhista", který studoval yogu, dosáhl osvícení ve věku 35 let.

Později, okolo roku 500 p.n.l. byla vytvořena Bhagavad-Gita neboli Zpěv Vznešeného. Je věnována čistě yoze a potvrdila, že yoga je již nějaký čas starodávným cvičením, ačkoliv nepoukazuje na přesný časový údaj, kdy se yoga mohla objevit. Ústředním tématem Gity je, že být naživu znamená konat tak, abychom se vyhnuli obtížím v našem životě, a naše aktivity být laskavé a musí překročit naše ego. 
Podobně jako Upanishady vyjasňují védy, Gita zahrnuje vysvětlení a objasnění doktrín nalezených v Upanishadách. Podle Gity musíme do našeho života přinést tři aspekty: Bhakti čili milující oddanost, Jnanu což jsou vědomosti nebo úvahy, a Karmu, která učí nesobeckým činům. Gita se snaží sjednotit Bhakti Yogu, Jnana Yogu a Karma Yogu a právě díky ní získaly tyto disciplíny na důležitosti. Gita je rozhovorem prince Arjuny a Boha-člověka Kršny.
 

Klasické období

Klasické období se vyznačuje vznikem Yoga Suter. Okolo druhého století se Patanjali pokusil definovat a standardizovat klasickou yogu. Toto dílo se skládá z 195 aforismů či suter (slovo ze Sanksrtu, které znamená nit) a objasňuje Raja Yogu a její principy, Patanjaliho osmistupňovou cestu yogy (také nazývanou osm větví klasické yogy). Jsou to:

1. Yama - etické, morální hodnoty a společenské závazky

2. Niyama -osobní čistota, tolerance a studium

3. Asany - fyzické cvičení

4. Pranayama - kontrola a regulace dechu

5. Pratyahara - ovládnutí smyslů jako příprava na meditaci

6. Dharana - koncentrace

7. Dhyana - meditace

8. Samadhi - realizace podstaty

Patanjali učil, že každý jedinec je složen z látky (prakriti) a ducha (purusha), a že tyto dvě složky musí být odděleny, aby se duch pročistil, což je velký rozdíl oproti védické a před-klasické joze, která zdůrazňuje jednotu těla a mysli.

Patanjaliho koncept dominoval několik staletí a díky němu se někteří jogíni soustředili pouze na meditaci a neprováděli asany. Teprve později bylo obnoveno pojetí těla jako chrámu a oživila se důležitost asanové praxe a yogíni začali používat jejich yogové techniky, aby změnily tělo a učinili jej nesmrtelným.

Post-klasická yoga

​V současnosti jsme svědky obrovského boomu literatury, a cvičení yogy. Post-klasická yoga se liší od prvních tří tím, že se zaměřuje více na přítomnost. Nesnaží se prvotně osvobodit člověka od reality, ale spíše ho učí realitu přijmout a žít v přítomnosti.

Yoga byla na západě představena během počátku 19.století. Nejprve se studovala jako součást východní filosofie a začala jako hnutí za zdraví a vegetariánství okolo třicátých let. Koncem šedesátých let začal příliv indických učitelů, kteří yogu vysvětlovali a učili. Jedním z nich byl Maharishi Mahesh, yogín, který zpopularizoval Transcendentální meditaci.

Dalším jogínem je známý guru Swami Sivananda, který byl lékařem v Malajsii a později otevřel školy v USA a Evropě. Nejznámější z jeho práce je pět modifikovaných principů yogy:

1. Savasana a správné uvolnění

2. Asany a správné cvičení

3. Pranayama a správný dech

4. Správná výživa

5. Dhyana nebo pozitivní myšlení a meditace

​
Sivananda napsal více než 200 knih o yoze a filosofii a měl mnoho žáků, kteří yogu dále šířili. Jsou to např. Swami Satchitananda, který představil zpěv a yogu ve Woodstocku. Swami Sivananda Radha např. zkoumala souvislost mezi yogou a psychologií a Yogi Bhajan, který začal v sedmdesátých letech učit Kundalini Yogu.

Dodnes se yoga stále rozvíjí, a překračuje jazykové i kulturní hranice.