6/1/2016 „Kde si? Kam se to díváš?“

06.01.2016 16:58

Dnes ráno jsem jela na 9:30 ladies class. Nevěděla jsem kdo bude učit. Dostali jsme prostě rozvrh, kde jsou uvedené jen samotné názvy lekcí a časy viz foto, a hotovo. Neexistuje, že někdo chce nebo nechce jít na nějakého učitele nebo by dokonce lidé ohrnovali nos, že se jim nelíbí, kdo učí, jak jsem párkrát zažila v Praze, a sama jsem to dříve dělala. Všichni učitelé jsou respektováni a všechny lekce jsou narvané, že jste rádi, že vůbec můžete praktikovat a učit se od těch, kteří učení předávají. Mít možnost se účastnit lekce, být studentem a dostávat nauku není samozřejmost. Je to drahocenná příležitost. Nikdy nevíme, jak dlouho času máme v životě, a neměli bychom plýtvat časem.

Na podium dosedne starší paní. Blikne mi hlavou, jestli to není Sunita. „Vidím tu mnoho nových tváří, a v očích vidím otázku, kdo je ta paní, jsem Sunita, Gurujiho dcera.“ Jupí… bere si mikrofon a uvádí nás dovnitř. „Go in. Be composed. Be humble.“ (běžte dovnitř, buďte pokorní).  Zpívá nádherným silným hlasem invokaci, konečně ji slyším od rodilé Indky ženy a pořádnou výslovnost Marathi, a ještě k tomu melodicky. Sálem duní mantra k Patanjalimu asi ze stopadesáti úst. Ženská lekce, která je 2x týdně, je naplněná částečně i pány, kteří se společně shlukli v zadní části ve středu. Začínáme adho mukha virasanou, adhomukha svanasanou, uttanasanou a pozdě příchozí, kteří čekali až budou moci vejít po zpívání invokace si mezi tím hledají místo a učitel rovná, aby se všichni vešli. Mezi podložkami je max 10cm.

Tadasana, plno lidí má předsunuté boky, demo na podiu na místním učiteli. Trikonasana, Utthita parsva konasana, Bojovník 1, Urdhva Hastasana, slyšet instrukce vysvětlované přímo u zdroje, tedy od „učitele z rodiny Iyengarů“ (BKS Iyengar minulý rok odešel) je něco co je nesrovnatelné, nepřenositelné a nepopsatelné.  Vždy je obsažená odpověď na proč, vždy je přítomné vysvětlení a jaký je účinek. Vždy je přítomná hloubka jednoduchosti. Zapadnutí jako ve skládačce puzzle.

Sunita skupině nebo konkrétním lidem klade otázky, nachytává je na švestkách, když něčí mysl unikne pryč, a vidí, že se nesoustředí, nikdo se neschová, musíte být pozorní a přítomní na 100%. Nikdo nemůže lítat s myslí v luftě. Přistihávám sama sebe, jak se nápadně hujerovsky snažím soustředit, abych ničím nebyla nápadná haha :) Uvědomuji a uvolňuji svoji snahu.

Po Trikonasaně se jedna paní ve předu pravděpodobně chytla nebo pohladila svoje břicho, jakoby ji něco bolelo. Sunita si všimne a ptá se proč to udělala? „Kde je problém? Něco jí bolí, ale mávne nad tím rukou, nechce rušit lekci. „Proč si tady vepředu, a nejsi u zdi a neděláš upravenou lehčí variantu?“ Copak nechápeme, že cokoliv kde už je dokonce bolest, tak že to bude mít nějaký následek? Nemůže ji nechat dál cvičit, protože by měla špatné svědomí. „Musíte si přiznat, že potřebujete praktikovat upravenou variantu, musíte být k sobě upřímní a pokorní.“ Posílá jí dozadu, kde se praktikuje restorativní klidná sekvence, kterou vede stále se usmívající Gulnaz. Jedeme dál. Demo vepředu na mladičké šikovné Indce s douhýma rukama a ještě delšíma nohama, pěkně jí dusí (ale s laskavostí a láskou) ohledně rotace zadních stehem a protažení trupu, a snaží se z ní dostat jaký mají tyto akce efekt na mysl. Při vysvětlování na demonstraci se davem v sále ozývá souhlasné YES, hhmm, mmmm, až je to za chvíli mechanicky komické. Ale učitel chce slyšet feedback, chce si být jistý, a neustále probíhá komunikace, že lidé rozumí, a teprve se jede dál.

Urdhva hastasana (paže vzhůru). „Co dělaly lopatky?“ ptá se jedné ženy vepředu. „Lopatky jdou dolů,“ odpovídá. „Opravdu? Odpovídáte jen to, co jste slyšela a co máte naučené, ale přitom vaše lopatky šly nahoru. Musíte cítit, a vědět, co dělá vaše tělo. To je spojení.“ Utthita Parsva Konasana. „Kde si? Kam si se to díval?“ Chlápek vzadu v sále se právě podíval jinam než co se řešilo. "Díval jsem se na její postavení chodidla". Akorát že se řešila a ukazovala strana trupu. „Myslíte si, že to umíte, že to jsou jednoduché věci, ale nejste tady.“ „Kontrolujte svůj smysl zraku. Dávejte pozor.“ Chlápek zůstává neutrální a klidný, krásně praktikuje a vypadá na zkušeného učitele. No, stále se snažím nevyčuhovat :)

Sirsasana (stoj na hlavě), kdo váhá, čumí a stojí, má smůlu, takže se mi hodí mé rychlé rozhodování a zabírám rychlostí blesku jednu stranu sloupu za mnou. Nebudu riskovat, že na sebe hned třetí den upozorním plesknutím na mramorovou zem, když nejsem v prostoru stabilní. Práce na lopatkách, baví mě to. Jdeme dolů. Někdo vzadu se rychle zvednul do sedu po stoji na hlavně a nenechal ustoupit tlak z hlavy. Hned to paní vyslechla, že to není zdravé. Sarvangasana (stoj na ramenou). Lidé jdou pro měkké černé podložky narovnané asi 3/4 na sobě, které se vyrovnají do několika dlouhých řad po délce haly. Alternujeme hlavou vedle sebe a už jdeme nahoru. Halasana (pluh) pořádně dlaně dolů, abychom se víc dostali na lopatky a znovu nahoru. Baddha konasana (chodidla na sebe).

Jednoduchá sekvence:

Adho mukha Virasana, Adho Mukha svanasana, Uttanasana, Utthita Trikonasana, Utthita Parsva Konasana, Bojovník 1, Urdhva Hastasana, Prasarita Padottanasana, Paschimottanasana, Sirsasana, Sarvangasana, Halasana, Baddha Konasana (držení holení zespoda) žádná Savasana

***

Po poledni uhradím „pozorovací lekce“ Panduovi, frčíme dom na oběd, opět luxusní domácí kuchyně. Jsou tam jejich rodiče, mluví trochu anglicky, zajímají se a darují nám několik pidi citronků, které jsme nemohly nikde najít na stáncích. Trocha odpočinku a v půl čtvrté zpátky do institutu na vlastní praxi.

Jo to byla jen moje porce :D

Vlastní praxe znamená, že každý den je vyhrazený určitý čas v hlavním sále, dopoledne 3 hodiny, odpoledne 1,45 hodiny, aby si lidé navykli pravidelně cvičit, sami se sebou. Přicházím do tiché potemnělé yoga shaly (tělocvičny), vezmu si pomůcky, co budu potřebovat, a postupně začnu cvičit. Postupně se sál naplní, a v tichosti si každý pracuje v sobě a se sebou. Dnes jsem se zakoukala chvíli kamsi před sebe, viděla jsem v prostoru starší šedovlasou paní v elegantním stoji na předloktích. I když mi zní v uších Prashantova moudrost o přístupu a yoze, stejně se neubráním obdivu, touže a těšení, že jednou….:) Jsem jen človíček. Dnes si dávám trochu opáčko z ranní lekce (zkouším znovu pomaleji vnímat to co učila Sunita), také rozhýbávám ramena a praktikuji obrácené pozice, které vyrovnají hormonální systém po periodě. Ke konci přecházím na druhý konec na viparita dandasanu bench na příjemný záklon, a když se vracím, někdo je na mém místě. Prostě se posouvám kde je volno. Takto to tu funguje, nemáte právo na nějaký „váš“ prostor, „vaši podložku“ nebo „vaše pomůcky“. Jen ego a individuální já chce přivlastňovat. Poté přecházím do 2.patra na pozorování lekce pro začátečníky a pak medical class, a o tom zase příště. Je deset večer a pádím spát.

Namaste <3

Jana

Kontakt

yoga praha