jen prožitky, mé interpretace...
Ráno vstávačka 5:45, chytáme tentokrát moc milého postaršího rikšáka, který se s námi hned domlouvá na další ráno. Při odchodu nám líbá ruce a totálně mi chce dát pusu alespoň na tvář, tak mám co dělat, abych se s úsměvem vymanila. V institutu jsme akorát na 6:45, ještě běží lekce začátečníků před námi, čekáme na točitých schodech do sálu a s námi plno dalších zápaďáků a indů. Beru místní podložku, jsou docela v pěkném stavu, některé i už dost odrané, lidi tu při odjezdu věnují své, prý se tu podložky dost cení, stejně jako deky, oboje je drahé, a na deky se nesmí stoupat, nesmí být na zemi.
Vstupní chodbička, v čele je Iyengarova žena Ramamani.
Sedám spíše k zadní části, nesměle pokukuji kolem, všichni sedí v klidu na místech a přichází Prashant (syn BKS Iyengara) a bere si mikrofon. Skvělé, protože uslyšíme, jelikož okna jsou otevřená a venku je doprava, pořád to troubí, ptáci křičí, venku se baví lidé. Přesto se rozhostí příjemné ticho v sále. Prashant začíná vést, nerozumím ani slovo. Ouch. Slyším mind (mysl) hurá :), slyším inner (vnitřní) hurá. Napínám uši jak můžu. Napínám mozek. Ani slovo o lopatkách, o vyrovnání, o nohách, to vím. To ostatní je změť zvuků indické angličtiny. Zpíváme invokaci k Patanjalimu. Zahlásí první pozici, čemuž opět nerozumím, ale evidentně nejsem sama, je tam plno lidí poprvé. Musíme se rychle zorientovat. Koukám po sále, někteří jdou ke zdi a jdou do stoje na rukách. Ostatní v prostoru Urdhva Hastasana – zvednuté ruce nad hlavu. Výměna, ti kdo nebyli u zdi, jdou. Moje hlava je v chaosu. To bude zajímavý. Ještě mám své dny, a nechci dělat obrácené, tak jsem celou dobu v prostoru. Snažím se co nejvíc vytáhnout strany těla, a cvičit jak umím. Dělám tělem.
Stále neslyším ani jednu instrukci, ale on pořád mluví. "Utthita Trikonasana right side". Každý je tu sám za sebe. Nečeká se, nikdo se o vás nestará. Očekává se, že víme, co máme dělat fyzicky. Vždyť jsme se také zapsali do Advanced classes a Prashant je známý tím, že vede lekce filosoficky. Začínám se uvolňovat, a vzdávám snahu rozumět tlakem v hlavě. „Trikonasana left side, go“. Postupně začínám trochu cítit, co říká. Po „odcvičení“ jedné pozice se posadíme. Najednou je z toho mini krátký tzv. discourse, kdy studenti sedí a naslouchají výkladu učitele. Za chvíli se dostávám nějak do meditativního stavu.
„By spiritualism, the „I“ must be shaped and cultured. Asanas are not done by the mind but for the mind“ (Chittavijnana of Yoga Asanas, Pr.Iyengar)
(Duchovností musí ´Já´ být vytvarováno a zkultivováno. Ásany se nedělají myslí, ale mají sloužit mysli.)
Začíná rozvádět téma „culture of the purpose“, "culture of the activity", že je třeba, abychom kultivovali smysl, správný záměr yogy, a praxí tříbili svůj charakter. Je to jen moje interpretace, a mohla jsem rozumět tak 40% a správně interpretovat jen pár procent té lekce. Spoléhám na intuici, buddhi a jiné kanály, kterými do mé bytosti vstupuje to, co bylo jeho záměrem nám předat. Jsme zvyklí jen dělat tělem, jediné o co se zajímáme a co stále slyšíme je lopatka, rameno, kyčle, kolena, lokty, chodidla, kolena nahoru, kvadricepsy nahoru, to je aktivita fyzická. Toto potřebujeme na počátku praxe a v mládí. Taková yoga nás nevybouřené udělá šťastnými. Ve starším věku bychom měli hledat smysl a kultivovat účel své praxe. Rozvíjet charakter. Na veřejnosti a v sociálním kontaktu máme vždy masku. Jsme decentní. Ohleduplní. Etičtí. Ale jakmile jsme sami se sebou. Distingovanost je ta tam. Maska je pryč. Je třeba rozvíjet upřímnost v kontaktu se sebou, i s ostatními.
Snaží se nás vést, abychom cítili dech, a použili dech k propojení se s tím, kdo je za tělem. My bychom neměli cvičit / dělat ásanu, ale ásana by na nás měla být „dělána“.
Znovu ještě asi 3x Trikonasana, z čehož jedna skupinka zleva na lana, druhá skupinka do psa na lana. Pak se to všechno prostřídává, takže za chvíli vyměním 4 místa a cvičím skoro pokaždé na jiné podložce, prostě skočím tam kde je volno a zase vykládá. Ukazuje na obrázky Gurujiho nad sálem. Ásany zde jsou iconografické, zobrazené, fotograficky zachycené tělo, ale my nevidíme vnitřní stav mysli. Ásana jako pozice není k tomu, aby se fotila. Měli bychom chtít zachytit to ostatní, jako je např. Kyrlianova fotografie, kde je možné zachytit auru. Takto praktikovat. Máme hezkou ásanu, nebo máme hezkou auru a vědomí je kultivováno?
Zpět do pozice, „Utthita Parsva Konasana right side, Quick!“. Jediná instrukce :) Stále střídáme pozice, a stále vkládáme Trikonasanu. Jednou do ní jdeme ze psa, jednou z Utthita parsva Konasany, jednou z bojovníka 1. Uběhla skoro hodina a jsem v úplně jiném stavu vědomí. A rozhodně to není o Trikonasaně. Nebo o asaně. Necvičím. Jen vstoupím do pozice, neřeším moc jak to vypadá zvenku, občas mě něco zabolí, tak upravím, a jen dýchám, jsem naladěná na jeho vedení, a prožívám. Je to naprosto jiná praxe. Jako bych doteď v Evropě dělala úplně jiný typ yogy.
V Praze jsem slyšela na vlastní uši od jedné učitelky, že Prashant neumí moc anglicky. Studovala jsem 6 let gympl a vysokou školu v angličtině a myslím, že rozumím dost na to, že tvrdím, že má vysokou úroveň angličtiny, a mluví a používá složité lingvistické koncepty, odbornou terminologii, že by si to člověk musel nahrávat, pak poslouchat, studovat a vyhledávat jednotlivé koncepty, speciální výrazy, a pak znovu přehrát a znovu s tím praktikovat, (a i to prý někteří takto dělají, či si kupují jeho cd) aby takovouto lekci uchopil a plně prožil. Hraje si se slovy a s angličtinou. Jedny z jeho hravých slov, tzv. prashantismů, které jsem zaslechla, byly fyziokracie , psýchéologie. Buď praktikujeme vnitřně pro zdravý rozum a duševní zdraví (we practice and cultivate sanity), nebo praktikujeme fyzicky a získáme tím pýchu a ješitnost (we gain vanity).
Nakonec Janu Sirsasana, velmi hluboká. Krátká Savasana. Dvě hodinky uběhly jako nic. Jsem nějak v jiným vesmíru. V pauze jdeme na ulici na kokos a vracíme se na vlastní praxi. Projíždím znovu restorativní menstruační sekvenci a snažím se aplikovat alespoň zrnko moudra z předchozí lekce. Jsem v sobě a je to krása.