Ráno běháme s Jankou jak potrefené. Proplachuju nos, pořádná ústní hygiena, moje ranní teplá voda na nastartování, dokumenty s sebou, dollary na úhradu lekcí, trochu melounu a banánu k snídani, věci na cvíčo rovnou na sebe a už chytáme rikšu. Nálada po několika hodinovém spánku 10x lepší než včera, věci se již nezdají tak divoké. Mírná nervozita jestli budu rozumět, ok, už jsem myslí opět v egu a zbytečně plaším, ale emoce jsou emoce a vše je jednou poprvé.
Vycházím do prvního patra do hlavního sálu kde se cvičí. Wow, je krásný, nemůžu se vynadívat na vše kolem. Snažím se cítit a prožívat plně ten moment. Vnímám silnou energii letité existence institutu, působení pana Iyengara, výuky jogy a předávání moudrosti. Opět ten pocit posvátnosti. Lidé se pomalu schází, a pokud se baví, tak v tichosti, většina se po příchodu začne protahovat a připravovat na lekci. Před sebou zahlédnu Lois Steinberg :) znám ji jen z knih a videí, yay :)
Sedám do zadní části, kde praktikuje vždy skupinka žen, které menstruují, popř. se sem mohou přidat ti co jsou unavení po cestě či jinak oslabení, a za chvíli nás tam je asi 12. V institutu se dodržuje, že menstruující ženy nepraktikují se skupinou, ale mají speciální sekvenci složenou s podepřených předklonů, ležících pozic a podepřených záklonů, která podporuje klid mysli, ozdravení těla, a šetří energii v období, kdy by žena měla odpočívat a nevyčerpávat se. Bohužel toto není všude. Snad z praktických důvodů, někdy z neznalosti lektora, někdy prostě z lenosti se tím zaobírat, ze studu, a z toho, že ženy na západě chtějí podávat "výkony" a "zacvičit si" nebo je jim trapné dělat v lekci něco jiného. Je na učitelích jak se k tématu menstruace ve svých lekcích postaví. Jsem ráda jak mi mé dny vyšly na začátek, budu mít klidový rozjezd, a taky ještě cítím jetleg. Tradiční invokaci k Patanjalimu začínáme s Gulnaz všichni společně. Překvapivě se mi daří rovnou ukotvit a soustředit se.
Začínáme praktikovat s Rajlakshmi, základní rotace a protažení, pes, předklon, mám radost, že rozumím, ne všechno, ale akorát, abych reagovala. Jede a nezastavuje, jak vidí, že někdo něco nedělá a sype instrukce znovu. Za chvíli jdou na stoj na hlavě a naše skupinka se odpojuje. Cvičí s námi vzadu mladá indka, která zahlásí pozici a určuje timing, projíždíme předklony s podepřenou hlavou, a já se plně zklidňuji a vím, že to je přesně to co mi teď dělá nejvíc dobře a co mě uvede do pohody. Mohla bych být v pozicích klidně déle a užívat si ten postupně prostupující klid. Pak jdeme na ležící pozice - hrdinu, baddha konasanu, swastikasanu, padmasanu, které všechny vytváří krásný prostor v pánvi, zvyšují krevní oběh v pánvi, promytí orgánů, vylouční krve, a nabrání energie. Nakonec na pár podepřených záklonů, např. na větší lavici, která se nazývá "viparita dandasana bench" viz obrázek dole, kdy tělo leží v oblouku v záklonu, a je to jedna z nejpříjemnějších věcí. A Savasana :) Jsem konečně v klidu a spokojená.
Zařizujeme simky u týpka někde na druhé straně řeky, abychom nemusely procházet ještě větším procesem na úřadech, přísně se to kontroluje po terorist.útocích. Nacpaly jsme se 4 do rikši, já jedu holkám na klíně s hlavou ve střeše, a zpátky jedeme starou částí Puny, kde je parádní smrádek i bordýlek. Institut je v Model Colony, což je pěkná čtvrť s parkem, zahradami, moderními domy, větším obchodním centrem Pune Central s oblečením a restauracemi. Všude se to hemží lidmi. Bydlíme v Ghokale Nagar čtvrti, kde už je to trochu starší, pravděpodobně chudší, ale stále krásný. Doma máme navařený oběd od švagrové domácího, delicious! Zbývá mi i na večeři :) Obyčejná bílá rýže chutná naprosto božsky, jako by to byl jiný druh či co. Dobrou noc.
