Varování: pardon za chyby, nebude beta reader:)
Přistáváme do ranního mlžného oparu v Bombaji. Modré nebe, kopce romanticky vyčuhující z mlhy - nebo silné inverze. Zalije mě vlna emocí. Konečně Indie, o které jsem jako malá vždycky mluvila, že se tam jednou podívám.
Řidič z doporučovaných Roots and Wings náš čekal na letišti celou noc. V Istanbulu vánice, kterou asi nečekali, měli jsme let zpožděný asi jen o 5 hodin, z čehož 3 jsme čekali už v letadle, ale alespoň jsme ještě odletěli, ty po nás už ne. Vystupujeme společně do haly, voní to tam po vodě z fontány. Jedeme relativně rychle, jelikož je dopoledne 1.1. a je minimální provoz, takže do Puny dorážíme jen za 4 hodiny. Na benzínce dáváme hned první čerstvý kokos.
"My" znamená kamarádka z Prahy a z Bratislavy. Naše mysl dosti zpomalená, otupělá, vnímáme napůl, neartikulujeme a je sranda. V bytě se setkávám s dalšími praktikujícími kamarády z Brna a řešíme s našim hostitelem Atulem dokumenty na cizineckou policii, nákup indických simkaret, výměnu peněz a jdeme ven. Jsem vyjukaná, unavená, ženské dny mi právě začínají a mám žaludek na vodě z mého indického poprvé a jen se snažím stíhat příliv informací. První jízda moto-riškou, řveme hysterických uvolňujícím smíchem z jízdy všemi směry pod heslem "kudy to jde" a v protisměru. To je super, to bych se brzy naučila.
Nejprve vede cesta samozřejmě do institutu. Ofiko název je Ramamani Iyengar Memorial Yoga Institute, což je "srdce a duše" Iyengar jogy. Založil ho B.K.S. Iyengar a je pojmenovaný po jeho ženě Ramamani, která ho trpělivě podporovala na jeho zpočátku nelehké cestě k učitelování a mistrovství v joze. U vchodu sedí usmívající se ochranka a my zapisujeme svůj příchod do sešitku. Dýchne na mě okamžitě klid a pocit posvátnosti, který je umocněn pomníkem(?) se dvěma bustami "Gurujiho" a jeho ženy hned u vchodu. Mám moment zpřítomnění, nemůžu uvěřit, že jsem tu! U vchodu necháváme botky a vstupujeme dovnitř. Všude viší fotografie, obrazy, různá ocenění a pamětní desky či plakátky. Hale dominuje malovaný obraz Iyengara. Obrovské vitriny s jeho vzdělaneckými tituly, obchůdek s pomůckami, knihami, fotografiemi, a kancelář.
Registrujeme se s milým tajemníkem Panduem a dostáváme od něj týdenní rozvrh praxe. S Jankou z Blavy sestoupíme dolů po schodech do malé knihovny, kde je i stolek u kterého vždy mistr seděl a úřadoval. Na policích vidím knihy filosofické, anatomické, s védskými texty, knihy i překlady Upanishad, které bych nejraději hned na místě přečetla, i na západě vydané knihy o joze a všechny knihy gurujiho i nejrůznější publikace. Tak sem se 100% vrátím a trochu tu strávím čas :) Zítra začínáme 9:30 vedenou lekcí a v 16 je vlastní praxe. Těším se a zároveň mám i obavy jak to všechno zvládnu, fyzicky i psychicky. Stále jsem ze všeho vykulená.
 |
|
Vyrážíme do rušných ulic a během chvíle je idylka z harmonické atmosféry institutu u konce. Nemůžu dýchat a kašlu, prachu je všude doslova mraky. Nastěstí jsme díky Páje objednaly masky. Nakonec dáme s holkama v doporučené restauraci rýžovou placku se zeleninou - dosa. Bydlíme asi 7 min rikšou od institutu, tak jdeme pro rikšu. Vysadí nás na Ghokale Nagar Road, ale sakra, nějak to za tmy začalo vypadat jinak, všude rušněji, živěji, hlasitěji a my bloudíme a motáme se v kruhu.
Temné kouty a drsné pohedy místňáků mi moc nepomáhají se alespoň trochu nebát. Asi po 45 min motání docházíme. Najednou jsem zahlcená emocema a říkám si dopr....jak tu vydržím celý měsíc? Chce se mi bulit a potřebuju chvíli pro sebe, abych se vzpamatovala. Chce to se jen vyspat, a raní praxi, kvůli které jsem tu a bude dobře. Opět mám moment, kdy jasně vidím, že to co mě joga učí, nemám zatím pevně ukotveno uvnitř, že vnitřní klid zažívám v útržcích v ideálních podmínkách a že se nechám lehce vyvést z klidu novou situací, chaosem v mysli a novými podmínkami kolem. Ale proto jsem i tady, abych prohloubila spíše vnitřní praxi a více se propojila se sebou.
Namaste Jana